Tenké
vrstvy se již řadu let používají k povrchovým úpravám různých substrátů.
K jejich depozici byly postupně vyvinuty různé technologie, které se dají
velmi zhruba rozdělit do dvou velkých skupin, a to na metody PVD (physical
vapour deposition) a na metody CVD (chemical vapour deposition). Dnes existují
široké možnosti použití tenkých vrstev například v elektrotechnickém průmyslu,
strojírenství, energetice, dekorační technice atd. Například velmi tvrdé
vrstvy TiNx , TiAlNx a C-diamant se nanášejí na řezné
nástroje (vrtáky, frézky, pilky), což až několikanásobně zvyšuje jejich
život. Optické vrstvy se používají například k antireflexnímu pokrytí čoček,
na interferenční filtry a k nanesení reflexních vrstev na zrcadla. Kovovými
vrstvami (Al, Au, Cu) se tvoří například kontakty na polovodičích a Schottkyho
bariéry.
Pro
své aplikace jsou velmi zajímavé i tenké vrstvy průhledné ve viditelné
oblasti spektra a přitom elektricky vodivé (In2O3,
SnO2, ZnO, In2O3:Sn). Lze je použít k
povrchové úpravě skla či průhledných fólií jako odporové vrstvy sloužící
k vyhřívání Jouleovym teplem, ke svádění nežádoucích elektrostatických
nábojů z nevodivých povrchů, či jako transparentní elektrody k plochým
zobrazovacím prvkům a k solárním článkům. Protože jsou elektricky vodivé,
mají relativně vysokou koncentraci volných elektronů, což podle teorie
plazmatu v pevné fázi způsobuje vysokou odrazivost v infračervené oblasti
spektra. Dají se tedy použít i jako infračervená zrcadla vhodná například
k opláštění budov a skleníků. Důležitou aplikací těchto vrstev jsou kvalitní
přední elektrody v plochých displejích, přes které musí být vidět zobrazovaná
informace. Takové transparentní elektrody se používají v plochých zobrazovacích
prvcích založených na principu kapalných krystalů (LCD), plazmatu (PD)
nebo elektroluminiscence (ELD) například v digitálních hodinkách, kalkulačkách,
monitorech počítačů, měřicích přístrojích, hracích automatech atd. |